MISTR JAN HUS
O Mistru Janu Husovi toho víme mnohem více – žil o více než 1000 let později než Bohumil z Caesareje. Narodil se v chudé rodině na venkově u Prachatic ve vesnici Husinec. Nejspíše chodil do školy (to nebylo v té době samozřejmost!) a naučil se psát, číst a počítat. Mohl tedy do Prahy na studia. Jako student si musel vydělávat na živobytí – třeba jako sluha u některého z profesorů, nebo jako zpěvák v kostele. Napřed hlavně toužil po tom, aby se v životě dobře měl (aby neměl hlad, nemusel pořád tvrdě pracovat jako jeho rodiče…) – pak ale skutečně uvěřil v Ježíše Krista! Obrátil se. Od té době mu hlavně záleželo na tom, aby on i lidé kolem něj byli skuteční křesťané. Studoval velmi dobře a pak už nebyl student, ale mohl přednášet, stal se i vedoucím části univerzity (děkanem) a nakonec i vedoucím celé univerzity (rektorem). V roce 1400 byl vysvěcen na kněze. Kázal v kostele svatého Michala na Starém městě a byl velmi oblíbený, dostal tedy na starost docela důležité místo- Betlémskou kapli – a kázal tam. Husovo kázání se lidem velmi líbilo a chodili si jej rádi poslechnout. Jan Hus totiž říkal věci, které byly pravdivé. Nebál se kritizovat špatné věci! Říkal, že kněží by neměli toužit po majetku, že by se měli sami chovat podle toho, co říkal a dělal Ježíš! To vypadá samozřejmě – ale v dějinách to tak často nebylo a není. Lidé, kteří by měli jít ostatním nejvíc příkladem, zpychnou. Zalíbí se jim, že jim ostatní obyčejní lidé něco platí na živobytí – ale to jim pak nestačí, chtějí víc a víc, nejen krásné a ozdobené kostely, ale i krásné paláce na bydlení, šaty, dobré jídlo a pití… a slávu.. Pak tedy říkají úplně něco jiného, než co dělají! V Husově době to bylo hodně špatné. Církev byla navíc úplně rozhádaná, měla dokonce 2 i papeže. Biskupové se spolčovali a rozhádávali s králi a vladaři, šlo jim jen o politiku, moc a peníze. Nakonec Janu Husovi zakázali kázat a vyhnali ho z Prahy na venkov. On ale stále mluvil s lidmi, které potkal, nebo kteří za ním přišli. Psal také knihy a krátké spisy. Říkal, že Bible by měla být přeložená do jazyků, kterými lidé mluví – aby si ji mohli sami přečíst. To se ale těm mocným kněžím nelíbilo – co kdyby si v Bibli lidé přečetli skutečná Ježíšova slova a viděli by, jak je to všechno v církvi špatné?
V roce 1414 byl nakonec svolán velký církevní sněm do města Kostnice (je to ve Švýcarsku – Constanz), kde se měly všechny velké problémy v církvi řešit. Na sněmu byl zřejmě velký zmatek, tehdy už byli papežové tři, jeden slíbil, že odstoupí, ale pak utekl, chytili ho, zase soudili… mezitím vyslýchali Jana Husa, co že to kázal a psal, on by jim to chtěl pořádně vysvětlit – ale nenechali ho. Vytrhávali z jeho knih a spisů jenom kousky. Nechtěli se s ním pustit do debaty, která by k něčemu vedla, nechtěli přemýšlet. A Jan Hus byl zase asi dost hrdý člověk, nechtěl se přiznávat k něčemu, co by podle něj nebylo pravdivé. Dopadlo to nakonec tak, že Jana odsoudili – a upálili na hranici (6. července 1415)! Ještě mu nabízeli, aby svoje slova odvolal – on jim ale na to řekl:
Bůh jest mi svědek, že to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, jsem ani neučil ani nekázal, nýbrž předním úmyslem mého kázání anem jiných mých skutků neb písem bylo, abych jen mohl odvrátit lidi od hříchu. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem učil psal a kázal, ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci zemříti.
V roce 1414 byl nakonec svolán velký církevní sněm do města Kostnice (je to ve Švýcarsku – Constanz), kde se měly všechny velké problémy v církvi řešit. Na sněmu byl zřejmě velký zmatek, tehdy už byli papežové tři, jeden slíbil, že odstoupí, ale pak utekl, chytili ho, zase soudili… mezitím vyslýchali Jana Husa, co že to kázal a psal, on by jim to chtěl pořádně vysvětlit – ale nenechali ho. Vytrhávali z jeho knih a spisů jenom kousky. Nechtěli se s ním pustit do debaty, která by k něčemu vedla, nechtěli přemýšlet. A Jan Hus byl zase asi dost hrdý člověk, nechtěl se přiznávat k něčemu, co by podle něj nebylo pravdivé. Dopadlo to nakonec tak, že Jana odsoudili – a upálili na hranici (6. července 1415)! Ještě mu nabízeli, aby svoje slova odvolal – on jim ale na to řekl:
Bůh jest mi svědek, že to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, jsem ani neučil ani nekázal, nýbrž předním úmyslem mého kázání anem jiných mých skutků neb písem bylo, abych jen mohl odvrátit lidi od hříchu. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem učil psal a kázal, ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci zemříti.