PROROK IZAIÁŠ
V adventní době se v kostele často čte z knihy proroka Izaiáše. Starý zákon, to je totiž něco jako knihovna – my jsme si vyprávěli jen příběhy z několika prvních knížek (o stvoření světa, Noemovi a jeho arše, o Abrahámovi, Izákovi.. až ke králi Šalamounovi) – ale v celém Starém zákoně je dohromady 46 „knížek“ (i když ne všichni to počítají stejně, například Židé mají některé spisy spojené, a tak mají jen 24 knih). V těchto knihách je nejen vyprávění, ale jsou tam i třeba právní předpisy, básně, krátká poučení.. Některé se jmenují podle proroků: knihy Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel, Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachiáš.
Prorok – víte, co to znamená? Nemusí to být jen to, že někdo umí předpovídat budoucnost: ve Starém zákoně to byli často spíše lidé, kteří varovali: když se budete chovat špatně, stane se pro vás něco zlého. Snažte se tedy obrátit a žít dobře!
Jedním z proroků byl Izaiáš – narodil se v roce 781 před Kristem, zemřel 687 př. Kr.
Takto popisuje, jak na něj Bůh jednou promluvil a poslal ho mluvit k lidem:
V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. Jeden ke druhému přitom volali:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
jeho sláva naplňuje všechnu zem!“
Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem.
Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“
Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“
Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“
„Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.
(kniha Starého zákona Izaiáš, z kapitoly 6)
Izaiáš také mluvil o Božím služebníku, který jednou přijde. Jako kdyby z pařezu znovu vyrašila větvička..
Lid, který chodil v temnotách,
veliké světlo uvidí,
těm, kdo žili v zemi stínu smrti,
světlo zazáří.
Vždyť se nám narodilo dítě,
byl nám dán syn;
na jeho ramenou spočine vláda
a bude nazýván:
Podivuhodný rádce, Mocný Bůh,
Otec věčnosti, Kníže pokoje.
Jeho vláda stále poroste
a jeho pokoj bude bez konce.