25. DANIEL
vyprávění: Izraelský národ neměl dobré krále. Uctívali jiné bohy raději než Hospodina. Postupně celý národ na Hospodina skoro zapomněl a klaněl se, tak jako králové, posvátným sochám a obrazům. Bůh měl s Izraelci trpělivost, často je varoval, ale lidé neposlechli. Přišla tedy pohroma a trest - do země vtrhla cizí vojska Babyloňanů, Jeruzalém byl dobyt a zpustošen, krásný Šalamounův chrám zničen. Většina obyvatel byla zajata a odvedena do cizí země, kde museli pracovat pro cizího krále, Nabuchodonozora.
Král přikázal, že několik chlapců z významných Izraelských rodin bude vychováváno na jeho královském dvoře, aby se z nich stali v budoucnosti učenci. Jeden z nich se jmenoval Daniel.
Král Nabuchodonozor začal mít ve druhém roce své vlády špatné sny. Nemohl spát. Zavolal si všechny svoje učence a žádal je, aby mu řekli, co se mu zdálo a co ten sen měl znamenat. To byl samozřejmě úkol podivný a těžko splnitelný. Učenci se pokusili králi vysvětlit, že to moc dobře nejde - ať jim král sen řekne, oni pak budou přemýšlet o výkladu. Král se však rozzuřil. "Když nevíte, co se mi zdálo, jak můžete odhalit smysl toho snu?" Zuřil tak, že rozkázal popravit všechny mudrce v zemi. To se týkalo i Daniela a jeho tří přátel. Daniel se odvážil krále požádat, aby alespoň do zítřka počkal. Král mu to dovolil a Daniel s přáteli se modlili k Bohu, aby jim pomohl. A to tajemství Bůh Danielovi v nočním vidění zjevil. Daniel děkoval Bohu. Král se ho ptal: "Můžeš vyložit můj sen?" Ale Daniel odpověděl: "Ne já, králi, já to neumím, to žádný člověk nedovede - to dokáže jen Bůh a ten mi to ukázal." "Ty jsi ve snu viděl sochu: měla zlatou hlavu, ramena ze stříbra, břicho měděné, nohy ze železa a chodidla z hlíny smíchané ze železem. Tu se do nohou sochy strefil kámen - a celá socha se zřítila a rozpadla na prach. Z kamene, který udeřil do sochy, se stala obrovská hora, která zavalila celou zemi. Sen ti něco ukazuje o budoucnosti tvého království. Za tvé vlády je silné a velké, ale tvoji potomci budou vládnout stále hůře, tvoje říše bude stále slabší, budou se mezi sebou hádat.. až tvoje říše jednou zanikne. Veliká hora znamená, že místo všech těch království jednou udělá sám Bůh království, které nebude nikdy zničené a bude trvat navždy." Nabuchodonosor Daniela vyslechl, líbila se mu jeho řeč. Ustanovil Daniela správcem celé země.
Král Nabuchodonozor měl později ještě jeden záhadný sen. Zdálo se mu o zvláštním stromu, který uschl a zbyl z něj jen pařez. Pařez však zase znovu obrazil.. Daniel mu tento sen opět vysvětlil a sen se nakonec vyplnil: krále vyhnali, žil jako divoké zvíře v pustině, rozum ho opustil... Ale po 7 letech mu však byl rozum vrácena on se modlil k Bohu: kupodivu si nestěžoval, ale naopak oslavoval Boha jako toho, který vládne nade vším.. Velmožové a rádcové si Nabuchodonozora vyžádali zpátky, byl zase králem. Ale teď si už pamatoval, jaké to bylo, když byl pokořený, a trochu věděl, kdo je Bůh.
Po dlouhém čase se ujal vlády Nabuchodonozorův syn Baltazar. Jednoho dne uspořádal velikou hostinu. Jako nádobí při ní rozkázal použít poháry a mísy, které byly kdysi ukořistěné z Jeruzalémského chrámu. Náhle se na stěně hodovní místnosti objevila ruka, která cosi psala. Král se strašně vyděsil, celý zbledl. Zavolali Daniela: ten přede všemi králi přečetl slova, napsaná na zdi: "mene, tekel, parsín. To znamená, králi, že jsi byl zvážen a zjistilo se, že jsi lehký, nic důležitého nebo dobrého na tobě Bůh nenašel. Tvoje království bude dáno jiným. Opravdu - král té noci zemřel a po něm nastoupil nový král z jiného národa Médů, Dareius.
I král Dareius si neobyčejně vážil Danielovy moudrosti, chtěl ho ustanovit svým hlavním zástupcem. To se však nelíbilo ostatním Dareiovým rádcům. Nemohli proti Danielovi nic najít, jak by ho před králem obvinili - vymysleli tedy léčku. Přemluvili krále, aby vyhlásil, že po dobu 30 dnů v celém království může kdokoliv o cokoliv prosit jen jeho, krále, a kdo by se s jakoukoliv prosbou obrátil ke kterémukoliv jinému člověku, nebo nějakému bohu, bude vhozený do jámy se lvy. Daniel byl však zvyklý každý den modlit se k Bohu, poklekával ve svém pokoji obrácený směrem, kde kdysi ležel Jeruzalém. Tak ho našli zlí rádcové a hned před králem Daniela obžalovali. Co měl Dareius dělat? Musel dodržet svůj vlastní zákon. Nechal tedy Daniela hodit mezi hladové lvy. Sám celou noc nespal. Hned ráno, jak začalo svítat, utíkal k lví jámě. A už zdálky volal: "Danieli, ten tvůj Bůh, kterému tak vytrvale věříš, nezachránil tě? " Daniel z jámy odpověděl! "Můj Bůh viděl, že před ním jsem bez viny, a proti tobě jsem, králi, také nic špatného neudělal.. Tak poslal anděla, který lvům zavřel tlamu, a lvi mi neublížili!" Král měl velkou radost, nechal Daniela vytáhnout. Místo něj pak do jámy ke lvům hodili ty závistivé rádce.
vyprávění: Izraelský národ neměl dobré krále. Uctívali jiné bohy raději než Hospodina. Postupně celý národ na Hospodina skoro zapomněl a klaněl se, tak jako králové, posvátným sochám a obrazům. Bůh měl s Izraelci trpělivost, často je varoval, ale lidé neposlechli. Přišla tedy pohroma a trest - do země vtrhla cizí vojska Babyloňanů, Jeruzalém byl dobyt a zpustošen, krásný Šalamounův chrám zničen. Většina obyvatel byla zajata a odvedena do cizí země, kde museli pracovat pro cizího krále, Nabuchodonozora.
Král přikázal, že několik chlapců z významných Izraelských rodin bude vychováváno na jeho královském dvoře, aby se z nich stali v budoucnosti učenci. Jeden z nich se jmenoval Daniel.
Král Nabuchodonozor začal mít ve druhém roce své vlády špatné sny. Nemohl spát. Zavolal si všechny svoje učence a žádal je, aby mu řekli, co se mu zdálo a co ten sen měl znamenat. To byl samozřejmě úkol podivný a těžko splnitelný. Učenci se pokusili králi vysvětlit, že to moc dobře nejde - ať jim král sen řekne, oni pak budou přemýšlet o výkladu. Král se však rozzuřil. "Když nevíte, co se mi zdálo, jak můžete odhalit smysl toho snu?" Zuřil tak, že rozkázal popravit všechny mudrce v zemi. To se týkalo i Daniela a jeho tří přátel. Daniel se odvážil krále požádat, aby alespoň do zítřka počkal. Král mu to dovolil a Daniel s přáteli se modlili k Bohu, aby jim pomohl. A to tajemství Bůh Danielovi v nočním vidění zjevil. Daniel děkoval Bohu. Král se ho ptal: "Můžeš vyložit můj sen?" Ale Daniel odpověděl: "Ne já, králi, já to neumím, to žádný člověk nedovede - to dokáže jen Bůh a ten mi to ukázal." "Ty jsi ve snu viděl sochu: měla zlatou hlavu, ramena ze stříbra, břicho měděné, nohy ze železa a chodidla z hlíny smíchané ze železem. Tu se do nohou sochy strefil kámen - a celá socha se zřítila a rozpadla na prach. Z kamene, který udeřil do sochy, se stala obrovská hora, která zavalila celou zemi. Sen ti něco ukazuje o budoucnosti tvého království. Za tvé vlády je silné a velké, ale tvoji potomci budou vládnout stále hůře, tvoje říše bude stále slabší, budou se mezi sebou hádat.. až tvoje říše jednou zanikne. Veliká hora znamená, že místo všech těch království jednou udělá sám Bůh království, které nebude nikdy zničené a bude trvat navždy." Nabuchodonosor Daniela vyslechl, líbila se mu jeho řeč. Ustanovil Daniela správcem celé země.
Král Nabuchodonozor měl později ještě jeden záhadný sen. Zdálo se mu o zvláštním stromu, který uschl a zbyl z něj jen pařez. Pařez však zase znovu obrazil.. Daniel mu tento sen opět vysvětlil a sen se nakonec vyplnil: krále vyhnali, žil jako divoké zvíře v pustině, rozum ho opustil... Ale po 7 letech mu však byl rozum vrácena on se modlil k Bohu: kupodivu si nestěžoval, ale naopak oslavoval Boha jako toho, který vládne nade vším.. Velmožové a rádcové si Nabuchodonozora vyžádali zpátky, byl zase králem. Ale teď si už pamatoval, jaké to bylo, když byl pokořený, a trochu věděl, kdo je Bůh.
Po dlouhém čase se ujal vlády Nabuchodonozorův syn Baltazar. Jednoho dne uspořádal velikou hostinu. Jako nádobí při ní rozkázal použít poháry a mísy, které byly kdysi ukořistěné z Jeruzalémského chrámu. Náhle se na stěně hodovní místnosti objevila ruka, která cosi psala. Král se strašně vyděsil, celý zbledl. Zavolali Daniela: ten přede všemi králi přečetl slova, napsaná na zdi: "mene, tekel, parsín. To znamená, králi, že jsi byl zvážen a zjistilo se, že jsi lehký, nic důležitého nebo dobrého na tobě Bůh nenašel. Tvoje království bude dáno jiným. Opravdu - král té noci zemřel a po něm nastoupil nový král z jiného národa Médů, Dareius.
I král Dareius si neobyčejně vážil Danielovy moudrosti, chtěl ho ustanovit svým hlavním zástupcem. To se však nelíbilo ostatním Dareiovým rádcům. Nemohli proti Danielovi nic najít, jak by ho před králem obvinili - vymysleli tedy léčku. Přemluvili krále, aby vyhlásil, že po dobu 30 dnů v celém království může kdokoliv o cokoliv prosit jen jeho, krále, a kdo by se s jakoukoliv prosbou obrátil ke kterémukoliv jinému člověku, nebo nějakému bohu, bude vhozený do jámy se lvy. Daniel byl však zvyklý každý den modlit se k Bohu, poklekával ve svém pokoji obrácený směrem, kde kdysi ležel Jeruzalém. Tak ho našli zlí rádcové a hned před králem Daniela obžalovali. Co měl Dareius dělat? Musel dodržet svůj vlastní zákon. Nechal tedy Daniela hodit mezi hladové lvy. Sám celou noc nespal. Hned ráno, jak začalo svítat, utíkal k lví jámě. A už zdálky volal: "Danieli, ten tvůj Bůh, kterému tak vytrvale věříš, nezachránil tě? " Daniel z jámy odpověděl! "Můj Bůh viděl, že před ním jsem bez viny, a proti tobě jsem, králi, také nic špatného neudělal.. Tak poslal anděla, který lvům zavřel tlamu, a lvi mi neublížili!" Král měl velkou radost, nechal Daniela vytáhnout. Místo něj pak do jámy ke lvům hodili ty závistivé rádce.