13. MOJŽÍŠOVO NAROZENÍ
Vyprávění: Josef a jeho bratři šťastně žili v egyptské zemi Gošem. Měli děti a ty zase další děti.. Po mnoha letech už vládl úplně jiný faraon a ten už nic o Josefovi nevěděl. Izraelitů, jak se jmenovali ti, kteří měli za předky Jákoba (Izraele - to bylo to nové jméno, které dostal ráno po zvláštním zápase u potoka) a jeho syny, bylo v té době už mnoho. Dokonce tak mnoho, že se faraon jejich množství začal obávat. Myslel si, že by mohli chtít s Egyptem bojovat - přidat se k nepříteli, kdyby vypukla nějaká válka. Nařídil proto, že všichni Izraelité musí tvrdě pracovat na stavbách, vyrábět v horku z bláta cihly a stavět z nich, nebo dřít na polích. Izraelité to však vydrželi a neubývalo jich. Faraón tedy přikázal izraelským porodním bábám, aby hned po narození nechaly naživu jen holčičky a kluky zabíjely. To však ty statečné ženy nedělaly. Faraon tedy vydal rozkaz svým lidem, aby izraelské chlapce házeli do řeky, jakmile nějakého objeví.
V jedné rodině, kde už měli větší holčičku Miriam, se narodil pěkný zdravý kluk. Rodiče ho ukrývali doma tak dlouho, jak to šlo. Když však povyrostl a mohl by se třeba silnějším pláčem prozradit, dostala jeho maminka nápad: sama ho dá do řeky, ale tak, aby se neutopil... Vzala košík z papyru, vymazala ho asfaltem a smůlou, aby se nepromáčel, a položila ho do rákosí u břehu řeky. Sestřička Miriam si stoupla poblíž a čekala, co se stane.
Kolem řeky najednou šla faraónova dcera. Šla se vykoupat a její služky zůstaly na břehu. Princezna uviděla košík a poslala pro něj služku. Když košík vytáhly, uviděly chlapečka. Ten začal plakat. Princezna si pomyslela: to je určitě jeden z těch malých Izraelských kluků. Bylo jí ho líto a rozhodla se, že si ho nechá. Jak by ho ale živila? (Žádný sunar a jiné mléko do lahvičky tehdy nebylo.) V tu chvíli přišla blíž malá Miriam a nabídla princezně, že jí najde nějakou paní, která by chlapečka mohla kojit. A přivedla - chlapečkovu maminku. Princezna jí chlapce předala a řekla, ať se o miminko postará, že jí za to i zaplatí. Tak se tedy malý klouček zase šťastně dostal domů a byl se svojí maminkou, tatínkem a sestrou docela dlouho, v té době byly děti kojené několik let. Když pak už povyrostl, maminka ho musela přivést k faraonově dceři. Ta s ním jednala jako s vlastním synem. A dala mu jméno Mojžíš, což znamená něco jako "vytažený z vody."
Aktivita: Celý příběh je možné hrát jako divadlo s jednoduchými kostýmy: faraon, maminka, sestra, princezna, služky. Další děti mohou držet rákosí (vyrobené z papíru, nebo skutečné) kolem "řeky" (pruh modré látky). V košíku panenka jako Mojžíš. Divadlo je možné fotografovat a snímky nalepit do knihy.
Kreslení: se staršími dětmi
Vyprávění: Josef a jeho bratři šťastně žili v egyptské zemi Gošem. Měli děti a ty zase další děti.. Po mnoha letech už vládl úplně jiný faraon a ten už nic o Josefovi nevěděl. Izraelitů, jak se jmenovali ti, kteří měli za předky Jákoba (Izraele - to bylo to nové jméno, které dostal ráno po zvláštním zápase u potoka) a jeho syny, bylo v té době už mnoho. Dokonce tak mnoho, že se faraon jejich množství začal obávat. Myslel si, že by mohli chtít s Egyptem bojovat - přidat se k nepříteli, kdyby vypukla nějaká válka. Nařídil proto, že všichni Izraelité musí tvrdě pracovat na stavbách, vyrábět v horku z bláta cihly a stavět z nich, nebo dřít na polích. Izraelité to však vydrželi a neubývalo jich. Faraón tedy přikázal izraelským porodním bábám, aby hned po narození nechaly naživu jen holčičky a kluky zabíjely. To však ty statečné ženy nedělaly. Faraon tedy vydal rozkaz svým lidem, aby izraelské chlapce házeli do řeky, jakmile nějakého objeví.
V jedné rodině, kde už měli větší holčičku Miriam, se narodil pěkný zdravý kluk. Rodiče ho ukrývali doma tak dlouho, jak to šlo. Když však povyrostl a mohl by se třeba silnějším pláčem prozradit, dostala jeho maminka nápad: sama ho dá do řeky, ale tak, aby se neutopil... Vzala košík z papyru, vymazala ho asfaltem a smůlou, aby se nepromáčel, a položila ho do rákosí u břehu řeky. Sestřička Miriam si stoupla poblíž a čekala, co se stane.
Kolem řeky najednou šla faraónova dcera. Šla se vykoupat a její služky zůstaly na břehu. Princezna uviděla košík a poslala pro něj služku. Když košík vytáhly, uviděly chlapečka. Ten začal plakat. Princezna si pomyslela: to je určitě jeden z těch malých Izraelských kluků. Bylo jí ho líto a rozhodla se, že si ho nechá. Jak by ho ale živila? (Žádný sunar a jiné mléko do lahvičky tehdy nebylo.) V tu chvíli přišla blíž malá Miriam a nabídla princezně, že jí najde nějakou paní, která by chlapečka mohla kojit. A přivedla - chlapečkovu maminku. Princezna jí chlapce předala a řekla, ať se o miminko postará, že jí za to i zaplatí. Tak se tedy malý klouček zase šťastně dostal domů a byl se svojí maminkou, tatínkem a sestrou docela dlouho, v té době byly děti kojené několik let. Když pak už povyrostl, maminka ho musela přivést k faraonově dceři. Ta s ním jednala jako s vlastním synem. A dala mu jméno Mojžíš, což znamená něco jako "vytažený z vody."
Aktivita: Celý příběh je možné hrát jako divadlo s jednoduchými kostýmy: faraon, maminka, sestra, princezna, služky. Další děti mohou držet rákosí (vyrobené z papíru, nebo skutečné) kolem "řeky" (pruh modré látky). V košíku panenka jako Mojžíš. Divadlo je možné fotografovat a snímky nalepit do knihy.
Kreslení: se staršími dětmi