23. ELIÁŠ
vyprávění: Šalamoun- moudrý král, na konci života přestal věřit Bohu, začal se klanět i jiným modlám (kvůli svým manželkám...). Po jeho smrti se velké království rozpadlo. Vládli v něm pak různí králové, jeden z nich se jmenoval Achab a měl ženu Jezabelu – a ti byli oba opravdu zlí. V té době žil prorok Eliáš a ten Achabovi řekl: „Kvůli všem špatnostem, co se teď v Izraeli dějí, nebude v těchto letech ani rosa, ani déšť...“ Bůh pak Eliášovi poradil, aby se skryl u potoka za Jordánem – tam se o Eliáše starali havrani a nosili mu chleba a maso. Ale za nějakou dobu i ten potok vyschl, protože opravdu nepršelo. Bůh řekl Eliášovi, aby šel do města Sarepty, že se tam o něj postará jedna vdova. Eliáš přišel k městu a uviděl tam ženu sbírat dříví. Poprosil jí, aby mu dala napít vody a aby mu dala něco k jídlu. Žena mu ale řekla, že už má jen poslední trošku mouky a oleje – udělá z toho chleba pro sebe a svého syna, a až to snědí, nebudou už mít nic, asi umřou hlady. Eliáš jí ale řekl, aby z toho klidně napekla chleba a kousek mu taky dala – a Bůh jí pomůže: mouka ve džbánu a olej v láhvi jí totiž nedojde až do té doby, než zase začne v zemi pršet. A opravdu to tak bylo, mouka nedocházela a olej neubýval... Eliáš bydlel u vdovy dál. Jednou ale onemocněl vdovin syn, nemoc se zhoršovala a chlapec najednou už přestal dýchat. Vdova byla strašně nešťastná, Eliáš vzal jejího synka nahoru do svého pokojíčku, položil ho na svoji postel a začal se modlit k Bohu: „Copak chceš, aby ta hodná vdova, která se o mne stará, byla tak strašně smutná? Prosím tě, můj Bože, ať ten chlapec žije!“ A Bůh Eliáše slyšel, chlapec zase začal dýchat, Eliáš ho donesl dolů mamince a ta měla radost a uvěřila, že Eliáš je opravdu prorok poslaný od Hospodina.
Po mnoha dnech, to už bylo tři roky sucho, poslal Bůh Eliáše za králem Achabem. Když Achab Eliáše uviděl, rozčílil se na něj: „Kvůli tobě neprší!“ Ale Eliáš mu řekl, že to neprší naopak kvůli Achabovi a kvůli tomu, co se všechno v zemi děje špatného. Ať svolá všechny proroky těch pohanských bohů, kterým se klaní, na jednu horu – a tam se ukáže kdo je mocnější – jestli Bůh Hospodin a nebo ti vymyšlení bozi... A Eliáš řekl lidem: „Jak dlouho chcete poskakovat na obě strany? Buď jděte za Hospodinem, jestli je to pravý Bůh, a nebo za těmi druhými bohy!“ A tak udělali na hoře dvě hranice z dříví, na každou dali jako oběť býčka. Kolem té pohanské hranice bylo asi 900 proroků, u druhé byl Eliáš sám. Od rána až do poledne ti pohanští proroci vzývali jejich boha Baala – ale nestalo se nic. Eliáš jim říkal: „No tak volejte víc, třeba váš bůh spí, nebo odpočívá, nebo někam odcestoval..“ Ale nestalo se nic. Pak řekl Eliáš lidem:„ Pojďte ke mně.“ Kolem své hranice dal dvanáct kamenů a řekl lidem, aby polili celou hranici vodou, a ještě jednou... až bylo všechno mokré... Eliáš se modlil, aby Bůh ukázal všem lidem, že je pravý Bůh, a aby si ho lidé zase zamilovali...Najednou vzplanul oheň a zapálil všechno dřevo, i býčka, a všechna voda se vypařila! Pak řekl Eliáš Achabovi, že už přijde déšť. Ale na nebi nebylo napřed nic vidět.... až nakonec se ukázal malinký obláček: Eliáš radil Achabovi, aby rychle jel do města, a sám utíkal také - a opravdu začalo hrozně pršet....
Ale tohle všechno Achaba přeci jen nepřesvědčilo, a hlavně ne zlou Jezabelu – Eliáš musel zase utíkat pryč, aby se zachránil. Utíkal až do pouště a tam se večer posadil pod trnitý keř, celý unavený, přál si umřít. Pod tím keřem usnul... Zdál se mu sen, že se ho dotkl anděl a řekl: „Vstaň a jez!“ Eliáš se probudil a viděl, že má u hlavy položený chleba a vedle lahev vody. Najedl se a napil a znova usnul. Ale anděl se ho dotknul podruhé a řekl: „Vstaň a jez!, máš před sebou dlouhou cestu." Eliáš se probudil, najedl se a napil a šel 40 dní až k hoře Choreb. Tam přenocoval v jeskyni. Bůh mu řekl: „Co tady chceš Eliáši?!" A on odpověděl: „Chtěl jsem o tobě mluvit před všemi lidmi, chtěl jsem, aby tě měli rádi a poslouchali tě... a teď jsem tady zůstal sám, jsem pořád pronásledovaný...“ Bůh mu řekl: „Vyjdi z jeskyně a postav se na horu.“ Začal vát strašný vítr, že se až lámaly skály. Ale Hospodin v tom větru nebyl. Pak najednou bylo zemětřesení – ale v něm Hospodin také nebyl. Pak všude okolo vzplanul oheň - ale v něm Bůh také nebyl. Nakonec se ozval tichý a jemný hlas, jako vánek – a to byl Hospodin. Eliáš si zahalil hlavu do svého pláště. A Bůh ho poslal zpět mezi Izraelce.
vyprávění: Šalamoun- moudrý král, na konci života přestal věřit Bohu, začal se klanět i jiným modlám (kvůli svým manželkám...). Po jeho smrti se velké království rozpadlo. Vládli v něm pak různí králové, jeden z nich se jmenoval Achab a měl ženu Jezabelu – a ti byli oba opravdu zlí. V té době žil prorok Eliáš a ten Achabovi řekl: „Kvůli všem špatnostem, co se teď v Izraeli dějí, nebude v těchto letech ani rosa, ani déšť...“ Bůh pak Eliášovi poradil, aby se skryl u potoka za Jordánem – tam se o Eliáše starali havrani a nosili mu chleba a maso. Ale za nějakou dobu i ten potok vyschl, protože opravdu nepršelo. Bůh řekl Eliášovi, aby šel do města Sarepty, že se tam o něj postará jedna vdova. Eliáš přišel k městu a uviděl tam ženu sbírat dříví. Poprosil jí, aby mu dala napít vody a aby mu dala něco k jídlu. Žena mu ale řekla, že už má jen poslední trošku mouky a oleje – udělá z toho chleba pro sebe a svého syna, a až to snědí, nebudou už mít nic, asi umřou hlady. Eliáš jí ale řekl, aby z toho klidně napekla chleba a kousek mu taky dala – a Bůh jí pomůže: mouka ve džbánu a olej v láhvi jí totiž nedojde až do té doby, než zase začne v zemi pršet. A opravdu to tak bylo, mouka nedocházela a olej neubýval... Eliáš bydlel u vdovy dál. Jednou ale onemocněl vdovin syn, nemoc se zhoršovala a chlapec najednou už přestal dýchat. Vdova byla strašně nešťastná, Eliáš vzal jejího synka nahoru do svého pokojíčku, položil ho na svoji postel a začal se modlit k Bohu: „Copak chceš, aby ta hodná vdova, která se o mne stará, byla tak strašně smutná? Prosím tě, můj Bože, ať ten chlapec žije!“ A Bůh Eliáše slyšel, chlapec zase začal dýchat, Eliáš ho donesl dolů mamince a ta měla radost a uvěřila, že Eliáš je opravdu prorok poslaný od Hospodina.
Po mnoha dnech, to už bylo tři roky sucho, poslal Bůh Eliáše za králem Achabem. Když Achab Eliáše uviděl, rozčílil se na něj: „Kvůli tobě neprší!“ Ale Eliáš mu řekl, že to neprší naopak kvůli Achabovi a kvůli tomu, co se všechno v zemi děje špatného. Ať svolá všechny proroky těch pohanských bohů, kterým se klaní, na jednu horu – a tam se ukáže kdo je mocnější – jestli Bůh Hospodin a nebo ti vymyšlení bozi... A Eliáš řekl lidem: „Jak dlouho chcete poskakovat na obě strany? Buď jděte za Hospodinem, jestli je to pravý Bůh, a nebo za těmi druhými bohy!“ A tak udělali na hoře dvě hranice z dříví, na každou dali jako oběť býčka. Kolem té pohanské hranice bylo asi 900 proroků, u druhé byl Eliáš sám. Od rána až do poledne ti pohanští proroci vzývali jejich boha Baala – ale nestalo se nic. Eliáš jim říkal: „No tak volejte víc, třeba váš bůh spí, nebo odpočívá, nebo někam odcestoval..“ Ale nestalo se nic. Pak řekl Eliáš lidem:„ Pojďte ke mně.“ Kolem své hranice dal dvanáct kamenů a řekl lidem, aby polili celou hranici vodou, a ještě jednou... až bylo všechno mokré... Eliáš se modlil, aby Bůh ukázal všem lidem, že je pravý Bůh, a aby si ho lidé zase zamilovali...Najednou vzplanul oheň a zapálil všechno dřevo, i býčka, a všechna voda se vypařila! Pak řekl Eliáš Achabovi, že už přijde déšť. Ale na nebi nebylo napřed nic vidět.... až nakonec se ukázal malinký obláček: Eliáš radil Achabovi, aby rychle jel do města, a sám utíkal také - a opravdu začalo hrozně pršet....
Ale tohle všechno Achaba přeci jen nepřesvědčilo, a hlavně ne zlou Jezabelu – Eliáš musel zase utíkat pryč, aby se zachránil. Utíkal až do pouště a tam se večer posadil pod trnitý keř, celý unavený, přál si umřít. Pod tím keřem usnul... Zdál se mu sen, že se ho dotkl anděl a řekl: „Vstaň a jez!“ Eliáš se probudil a viděl, že má u hlavy položený chleba a vedle lahev vody. Najedl se a napil a znova usnul. Ale anděl se ho dotknul podruhé a řekl: „Vstaň a jez!, máš před sebou dlouhou cestu." Eliáš se probudil, najedl se a napil a šel 40 dní až k hoře Choreb. Tam přenocoval v jeskyni. Bůh mu řekl: „Co tady chceš Eliáši?!" A on odpověděl: „Chtěl jsem o tobě mluvit před všemi lidmi, chtěl jsem, aby tě měli rádi a poslouchali tě... a teď jsem tady zůstal sám, jsem pořád pronásledovaný...“ Bůh mu řekl: „Vyjdi z jeskyně a postav se na horu.“ Začal vát strašný vítr, že se až lámaly skály. Ale Hospodin v tom větru nebyl. Pak najednou bylo zemětřesení – ale v něm Hospodin také nebyl. Pak všude okolo vzplanul oheň - ale v něm Bůh také nebyl. Nakonec se ozval tichý a jemný hlas, jako vánek – a to byl Hospodin. Eliáš si zahalil hlavu do svého pláště. A Bůh ho poslal zpět mezi Izraelce.