03. Adam a Eva
Prohlédnutí předchozí stránky knížky.
Vyprávění: Příběh o člověku na Zemi v Bibli: ještě jednou, ale trochu jinak.
Bůh tvoří člověka z hlíny země, vdechl mu život. Pro člověka vysadil krásnou zahradu (na východě v Edenu, vytékaly odtud 4 řeky), s množstvím rostlin s plody dobrými k jídlu. Uprostřed zahrady rostly dva stromy – strom Života a strom Poznání dobrého a zlého. (Ne poznání toho, co je dobré a zlé – to člověk jako bytost rozumná měl od začátku - ale aby sám určoval, co je dobré a co zlé, a dělat cokoliv se mu zachce…).
Adam, první člověk, byl sám. Bůh přivedl před Adama všechna zvířata, aby je pojmenoval. Ale člověk potřeboval někoho druhého, kdo by mu rozuměl. Bůh na Adama seslal spánek, vyndal mu jedno žebro a z něj utvořil ženu – Evu. Když ji Adam spatřil, řekl: To je kost z mých kostí! (Měl radost z té blízkosti – a tak je to i dodnes mezi mužem a ženou, když se zamilují – jako by našel každý tu půlku sebe, která mu chyběla!) Oba byli nazí, ale jeden před druhým se nestyděli.
Had ale jednou řekl ženě: „Máte zakázáno jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ne, můžeme, jen ze stromu uprostřed zahrady jíst nesmíme, abychom nezemřeli.“. „To vůbec ne, nezemřete, naopak otevřou se vám oči a budete jako Bůh!“ Žena se dala zlákat, jedla a dala i Adamovi. A hned se jim otevřely oči, uvědomili si, že jsou nazí. Udělali si sukně z fíkových listů.
Bůh se procházel v zahradě v denním vánku, uslyšeli jeho krok – a schovali se mezi stromy. Bůh zavolal: „Kde jsi?“ a člověk odpověděl „Schoval jsem se před tebou, protože jsem nahý.“ „A kdo Ti to řekl, že jsi nahý? Ty jsi jedl ze stromu, ze kterého jsi měl zakázané jíst?“ Adam s Evou pak vysvětlovali, jak to celé bylo: a svalovali vinu vždycky aspoň trochu na někoho jiného – Adam na Evu, Eva na hada. Bůh potrestal všechny – hada, Adama i Evu. Jejich život už neměl být tak jednoduchý, jako předtím. Bůh jim udělal kožené suknice a vyhnal je ze zahrady. Od teď měli těžce pracovat - aby přežili, museli se snažit, aby jim něco vyrostlo ze země, co by mohli jíst. Před zahradu Eden postavil Bůh anděla s plamenným mečem, aby se nikdo nemohl vrátit a sníst také ovoce ze stromu Věčného života.
Kde jsme my? Také nežijeme v Ráji, musíme se starat, abychom přežili, dospělí musí pracovat, vy se musíte učit, abyste mohli jednou nějakou práci dělat. Ale člověk nebyl stvořený jen pro práci a starosti. To by bylo moc smutné. Všichni toužíme ještě po něčem víc… Po čem?
Kreslení Knihy – mladší děti jeden obrázek, starší komiks. Vybarvení vodou rozmývatelnými pastelkami.
Prohlédnutí předchozí stránky knížky.
Vyprávění: Příběh o člověku na Zemi v Bibli: ještě jednou, ale trochu jinak.
Bůh tvoří člověka z hlíny země, vdechl mu život. Pro člověka vysadil krásnou zahradu (na východě v Edenu, vytékaly odtud 4 řeky), s množstvím rostlin s plody dobrými k jídlu. Uprostřed zahrady rostly dva stromy – strom Života a strom Poznání dobrého a zlého. (Ne poznání toho, co je dobré a zlé – to člověk jako bytost rozumná měl od začátku - ale aby sám určoval, co je dobré a co zlé, a dělat cokoliv se mu zachce…).
Adam, první člověk, byl sám. Bůh přivedl před Adama všechna zvířata, aby je pojmenoval. Ale člověk potřeboval někoho druhého, kdo by mu rozuměl. Bůh na Adama seslal spánek, vyndal mu jedno žebro a z něj utvořil ženu – Evu. Když ji Adam spatřil, řekl: To je kost z mých kostí! (Měl radost z té blízkosti – a tak je to i dodnes mezi mužem a ženou, když se zamilují – jako by našel každý tu půlku sebe, která mu chyběla!) Oba byli nazí, ale jeden před druhým se nestyděli.
Had ale jednou řekl ženě: „Máte zakázáno jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ne, můžeme, jen ze stromu uprostřed zahrady jíst nesmíme, abychom nezemřeli.“. „To vůbec ne, nezemřete, naopak otevřou se vám oči a budete jako Bůh!“ Žena se dala zlákat, jedla a dala i Adamovi. A hned se jim otevřely oči, uvědomili si, že jsou nazí. Udělali si sukně z fíkových listů.
Bůh se procházel v zahradě v denním vánku, uslyšeli jeho krok – a schovali se mezi stromy. Bůh zavolal: „Kde jsi?“ a člověk odpověděl „Schoval jsem se před tebou, protože jsem nahý.“ „A kdo Ti to řekl, že jsi nahý? Ty jsi jedl ze stromu, ze kterého jsi měl zakázané jíst?“ Adam s Evou pak vysvětlovali, jak to celé bylo: a svalovali vinu vždycky aspoň trochu na někoho jiného – Adam na Evu, Eva na hada. Bůh potrestal všechny – hada, Adama i Evu. Jejich život už neměl být tak jednoduchý, jako předtím. Bůh jim udělal kožené suknice a vyhnal je ze zahrady. Od teď měli těžce pracovat - aby přežili, museli se snažit, aby jim něco vyrostlo ze země, co by mohli jíst. Před zahradu Eden postavil Bůh anděla s plamenným mečem, aby se nikdo nemohl vrátit a sníst také ovoce ze stromu Věčného života.
Kde jsme my? Také nežijeme v Ráji, musíme se starat, abychom přežili, dospělí musí pracovat, vy se musíte učit, abyste mohli jednou nějakou práci dělat. Ale člověk nebyl stvořený jen pro práci a starosti. To by bylo moc smutné. Všichni toužíme ještě po něčem víc… Po čem?
Kreslení Knihy – mladší děti jeden obrázek, starší komiks. Vybarvení vodou rozmývatelnými pastelkami.