23. DUBNA SVATÝ VOJTĚCH
Svatý Vojtěch se narodil přibližně roku 955 mocnému knížeti Slavníkovi jako pátý syn, maminka se jmenovala Střezislava. Vojtěch jako malé miminko vážně onemocněl, vypadalo to, že umře - ale rodiče se za něj modlili a když jej položili na oltář, uzdravil se.
V 16 letech odjel na 9 let na studia do Magdeburku, tamější arcibiskup Adalbert Vojtěcha také biřmoval (proto je v cizině Vojtěch spíše znám podle biřmovacího jména jako svatý Adalbert). Vojtěch byl pilný a nadaný student.
Po svém návratu do Prahy se Vojtěch stal jáhnem v Praze a byl pomocníkem prvního pražského biskupa Dětmara. ten však asi po roce zemřel - a novým biskupem se stal mladý Vojtěch (bylo mu jen asi 26 let!). Český kníže Boleslav II si možná myslel, že takový mladík bude poslušný a nebude dělat žádné potíže - v Praze budou mít biskupa pro parádu a ceremonie, bude to vypadat, že Čechy jsou moderní křesťanská země - ale ve skutečnosti si dál budou moci šlechtici dělat, co chtějí. Tehdy totiž leckdo říkal, že je křesťan - ale vůbec podle toho nežil. Lidé kupovali a prodávali otroky, surově s nimi zacházeli, měli víc manželek, pili alkohol.. a o Boha se vlastně vůbec nezajímali. To platilo dokonce o mnoha kněžích, zajímalo je víc bohatství a moc a pohodlný život, než cokoliv jiného..Vojtěch se ale snažil dát věci do pořádku. Sám šel příkladem: prý rozděloval svoje příjmy na 4 díly: jeden si nechal pro sebe, jeden dal na stavbu a výzdobu kostelů, třetí díl byl pro ostatní kněze a čtvrtý díl rozdával chudým.
Po pěti letech ale Vojtěchovi došla trpělivost - nikdo ho doopravdy neposlouchal.. Odešel tedy i s mladším bratrem Radimem do Říma, kde vstoupil do kláštera a žil jako chudý mnich.
Jenomže to byla pro českého knížete Boleslava II. mezinárodní ostuda, že mu utekl biskup! Vyslal tedy do říma poselstvo s prosbou, aby se Vojtěch vrátil. Ten se tedy nechal přemluvit a roku 992 přišel znovu do Prahy. Přivedl s sebou dvanáct mnichů - a pro ně založil Břevnovský klášter (Je to nejstarší mužský klášter v Čechách. Byli jste tam?)
V Praze a v Čechách ale všechno bylo jako dřív, zase Vojtěcha neposlouchali a dělali si, co chtěli..Poslední kapkou bylo zabití ženy, která se schovala v klášteře sv Jiří na pražském hradě před pomstou své rodiny - a tam ji přímo v kostele zavraždili.. Po dvou letech se tedy Vojtěch zase vrátil do kláštera do Říma. Český kníže o rok později dal povraždit celou Vojtěchovu rodinu, celý rod Slavníkovců.
Vojtěch měl ale sen přesvědčovat lidi o Bohu a o Kristu - když to nechtěli slyšet lidé doma, rozhodl se vydat za úplnými pohany, kteří o Kristu ještě vůbec nic nevěděli. Vojtěch věděl, že to bude nebezpečné.. Nejdříve se vypravil do Polska k tamějšímu knížeti Boleslavu Chrabrému. Odtud už šel s přáteli a bratrem Radimem na sever do Pruska, do krajin, kde lidé opravdu byli ještě úplní pohané.
Jako misionář ale Vojtěch působil jen krátkou dobu - na cestě omylem vstoupil do posvátného háje, přepadli jej ozbrojení muži, praštili pádlem, probodli oštěpy a kopími...
Celý Vojtěchův život vypadá jako ----- jako neúspěch! V cizině si ho lidé ještě vážili, ale doma, kde chtěl být jako starostlivý biskup mezi svými, tam ho nikdo ani neposlouchal.. Natož aby žil jako dobrý křesťan. Kdo ví, jestli Vojtěch na své misijní výpravě k pohanům vůbec někoho obrátil, pokřtil, než (v roce 997) umřel jako mučedník. A přesto - svatého Vojtěcha si připomínáme dodnes, i my Češi, se kterými se tak nazlobi!
V 16 letech odjel na 9 let na studia do Magdeburku, tamější arcibiskup Adalbert Vojtěcha také biřmoval (proto je v cizině Vojtěch spíše znám podle biřmovacího jména jako svatý Adalbert). Vojtěch byl pilný a nadaný student.
Po svém návratu do Prahy se Vojtěch stal jáhnem v Praze a byl pomocníkem prvního pražského biskupa Dětmara. ten však asi po roce zemřel - a novým biskupem se stal mladý Vojtěch (bylo mu jen asi 26 let!). Český kníže Boleslav II si možná myslel, že takový mladík bude poslušný a nebude dělat žádné potíže - v Praze budou mít biskupa pro parádu a ceremonie, bude to vypadat, že Čechy jsou moderní křesťanská země - ale ve skutečnosti si dál budou moci šlechtici dělat, co chtějí. Tehdy totiž leckdo říkal, že je křesťan - ale vůbec podle toho nežil. Lidé kupovali a prodávali otroky, surově s nimi zacházeli, měli víc manželek, pili alkohol.. a o Boha se vlastně vůbec nezajímali. To platilo dokonce o mnoha kněžích, zajímalo je víc bohatství a moc a pohodlný život, než cokoliv jiného..Vojtěch se ale snažil dát věci do pořádku. Sám šel příkladem: prý rozděloval svoje příjmy na 4 díly: jeden si nechal pro sebe, jeden dal na stavbu a výzdobu kostelů, třetí díl byl pro ostatní kněze a čtvrtý díl rozdával chudým.
Po pěti letech ale Vojtěchovi došla trpělivost - nikdo ho doopravdy neposlouchal.. Odešel tedy i s mladším bratrem Radimem do Říma, kde vstoupil do kláštera a žil jako chudý mnich.
Jenomže to byla pro českého knížete Boleslava II. mezinárodní ostuda, že mu utekl biskup! Vyslal tedy do říma poselstvo s prosbou, aby se Vojtěch vrátil. Ten se tedy nechal přemluvit a roku 992 přišel znovu do Prahy. Přivedl s sebou dvanáct mnichů - a pro ně založil Břevnovský klášter (Je to nejstarší mužský klášter v Čechách. Byli jste tam?)
V Praze a v Čechách ale všechno bylo jako dřív, zase Vojtěcha neposlouchali a dělali si, co chtěli..Poslední kapkou bylo zabití ženy, která se schovala v klášteře sv Jiří na pražském hradě před pomstou své rodiny - a tam ji přímo v kostele zavraždili.. Po dvou letech se tedy Vojtěch zase vrátil do kláštera do Říma. Český kníže o rok později dal povraždit celou Vojtěchovu rodinu, celý rod Slavníkovců.
Vojtěch měl ale sen přesvědčovat lidi o Bohu a o Kristu - když to nechtěli slyšet lidé doma, rozhodl se vydat za úplnými pohany, kteří o Kristu ještě vůbec nic nevěděli. Vojtěch věděl, že to bude nebezpečné.. Nejdříve se vypravil do Polska k tamějšímu knížeti Boleslavu Chrabrému. Odtud už šel s přáteli a bratrem Radimem na sever do Pruska, do krajin, kde lidé opravdu byli ještě úplní pohané.
Jako misionář ale Vojtěch působil jen krátkou dobu - na cestě omylem vstoupil do posvátného háje, přepadli jej ozbrojení muži, praštili pádlem, probodli oštěpy a kopími...
Celý Vojtěchův život vypadá jako ----- jako neúspěch! V cizině si ho lidé ještě vážili, ale doma, kde chtěl být jako starostlivý biskup mezi svými, tam ho nikdo ani neposlouchal.. Natož aby žil jako dobrý křesťan. Kdo ví, jestli Vojtěch na své misijní výpravě k pohanům vůbec někoho obrátil, pokřtil, než (v roce 997) umřel jako mučedník. A přesto - svatého Vojtěcha si připomínáme dodnes, i my Češi, se kterými se tak nazlobi!