11. JOSEF V EGYPTĚ
Vyprávění: Josefa v Egyptě koupil velitel faraonových stráží Putifar. Josef se stal jeho otrokem, služebníkem. Ale byl šikovný v každé práci a Bůh mu pomáhal - takže ho Putifar brzy udělal správcem domu a svěřil mu celý svůj majetek. Do Josefa se ale zamilovala Putufarova žena a začala ho svádět. Josefovi se to nelíbilo a odmítal ji. Ona se však na něj nakonec rozzlobila a nastražila na něj léčku: sebrala mu plášť a pak namluvila manželovi, že ji Josef přepadl a ona se mu jen tak tak ubránila. Putifar dal za to Josefa do vězení.
Ve vězení Bůh Josefovi znovu pomáhal. Vrchní žalářník mu brzy svěřil všechny ostatní vězně na starost.
Jednou se stalo, že do vězení byli zavřeni dva muži z faraónova paláce - vrchní číšník a vrchní pekař. jedné noci se jim zdály oběma zvláštní sny. Josef si ráno všiml, jak jsou rozmrzelí a zaražení. Řekli mu, že se jim něco zdálo, ale že to jim nikdo nedokáže vysvětlit. Josef jim odpověděl, že výklad snů dává Bůh - ale aby mu to vše řekli. Číšníkovi se zdálo o vinném keři, na nich vyrostly tři výhonky s hrozny. On hrozny vymačkal rovnou do poháru a nesl Faraónovi. Josef číšníkovi vysvětlil, co jeho sen znamená: za tři dny bude opět na svobodě a znovu bude sloužit na faraonově dvoře. Josef číšníka poprosil, aby si na něj vzpomněl, až bude zase na svobodě, a přimluvil se za něj. Pekaři se zase zdálo, jak nese faraónovi tři koše s pečivem. Přiletěli však ptáci a pečivo v horním koši pro faraona sezobali. Josef mu podle toho snu předpověděl, že za 3 dny jej dá faraon popravit. Všechno se splnilo, jak to Josef předpověděl. Vrchní číšník si však na Josefa nevzpomněl celé dva roky a Josef byl stále ve vězení.
Pak však měl jednou sen i faraon. Zdálo se mu o 7 tučných kravách, vystupujících z Nilu - pak však je sežralo 7 krav hubených. Ve snu viděl také sedm krásných klasů s obilím, které zadusilo 7 klasů ošklivých a slabých. Nikdo nedokázal faraonovi jeho sen vysvětlit. Až nakonec si vrchní číšník vzpomněl na spoluvězně Josefa. Ten faraonovi řekl, že sedm krásných krav nebo sedm silných klasů znamenají roky dobré úrody - po nich však přijde velká neúroda. A poradil faraonovi, aby vybral nějakého zkušeného služebníka, který by dohlédl na shromáždění a skladování přebytečné úrody v těch dobrých letech, aby zbylo dostatek jídla i na zlé časy. Faraon to udělal - a tím zprávcem ustanovil rovnou Josefa!
Po sedmi letech, jak Josef řekl, obilí nevzešlo a v mnoha zemích vypukl hlad. Ale v Egyptě dal Josef otevřít sýpky a prodával lidem obilí. V zemi Kanaán už také i jeho otci a bratrům docházelo obilí, nebylo z čeho péct chleba. Jákob se nakonec rozhodl a vyslal své syny – všechny kromě Benjamína – do Egypta. Když deset Jákobových synů stálo před správcem egyptské země a prosili ho, aby jim prodal obilí, žádný z nich nepoznal dávno ztraceného bratra. Ale Josef poznal hned, koho má před sebou. Rozhodl se je vyzkoušet, zda jsou stále ještě tak zlí, jako byli před lety. Přísně se na ně podíval.
“Jste špióni!” řekl a poslal je do vězení. Po třech dnech je nechal propustit, ale museli mu slíbit, že příště s sebou přivedou Benjamína. A Šimeóna si nechal jako rukojmí, aby měl jistotu, že svůj slib splní. Potom přikázal svým služebníkům, aby peníze, které bratři zaplatili za obilí, dali zpátky do jejich pytlů. Když bratři otevřeli pytle s obilím a našli v nich peníze, vylekali se. Smutně se vraceli s obilím do Kanaánu. Příště musí s sebou vzít Benjamína. Ale jak by mohli přesvědčit Jákoba, aby se rozloučil se svým nejmladším synem? Když však jídlo došlo, nebylo na vybranou. Benjamín s nimi musí jít, jinak budou hladovět.
Znovu stáli před správcem egyptské země, a když Josef uviděl Benjamína, ztěžka se bránil slzám. Bratři poklekli před Josefem. “Jak se daří vašemu starému otci?” zeptal se. “A tohle je váš nejmladší bratr?” Potom Josefovi služebníci připravili jídlo a bratři usedli ke stolu. Když se podávalo jídlo, dostal Benjamín pětkrát více, než ostatní. Josef jim však stále ještě neřekl, kdo je.
Druhý den ráno, když se pytle bratří plnily obilím, přikázal Josef svým služebníkům, aby do Benjamínova pytle zastrčili Josefův vlastní stříbrný pohár. Bratři neušli daleko, když je dostihli Josefovi muži. Hledali “zloděje”, který prý ukradl Josefův pohár. Když byl prohledáván Benjamínův pytel, našel se v něm, k hrůze všech bratří, hledaný pohár. Všichni se vrátili do města a padli Josefovi k nohám.
“Ten, u koho byl nalezen můj pohár, se stane mým otrokem,” řekl Josef, aby je zkoušel. “Ostatní budou moci svobodně odejít.” S tím se bratři nemohli smířit. Nemohli odejít ke svému otci a říci mu, že ztratil i tohoto svého nejmladšího syna. Juda promluvil. “Pokud se Benjamín nevrátí s námi, náš otec zemře smutkem. Slíbil jsem mu, že se chlapec vrátí v pořádku domů. Dovol, abych se stal tvým otrokem místo něho.” Když to Josef slyšel, poznal, že jeho bratři litují toho, co mu před mnoha lety udělali. Poslal své služebníky ven z místnosti a potom propukl v pláč.
“Já jsem Josef,” řekl. “Žije ještě můj otec?” Na tvářích všech se objevila hrůza. Teď jim Josef mohl všechno oplatit. Co s nimi udělá? Ale Josef znovu promluvil. “Nebojte se. To Bůh mne sem poslal, aby nám všem zachránil život. Neúroda bude trvat ještě dalších pět let a mnozí umřou hlady. Vraťte se domů a přiveďte sem otce a celou rodinu, abyste žili blízko mne v zemi Gošenu. Všechny je objal a slzy mu tekly po tvářích.
A tak Jákob a Josefovi bratři, jejich ženy a děti, jejich služebníci, dobytek a všechna stáda odešli ze země Kanaán do Egypta. Josef pozval Jákoba do paláce, aby se setkal s faraónem. A pak se všichni usadili v zemi Gošen, nejlepší části země egyptské.
Vyprávění: Josefa v Egyptě koupil velitel faraonových stráží Putifar. Josef se stal jeho otrokem, služebníkem. Ale byl šikovný v každé práci a Bůh mu pomáhal - takže ho Putifar brzy udělal správcem domu a svěřil mu celý svůj majetek. Do Josefa se ale zamilovala Putufarova žena a začala ho svádět. Josefovi se to nelíbilo a odmítal ji. Ona se však na něj nakonec rozzlobila a nastražila na něj léčku: sebrala mu plášť a pak namluvila manželovi, že ji Josef přepadl a ona se mu jen tak tak ubránila. Putifar dal za to Josefa do vězení.
Ve vězení Bůh Josefovi znovu pomáhal. Vrchní žalářník mu brzy svěřil všechny ostatní vězně na starost.
Jednou se stalo, že do vězení byli zavřeni dva muži z faraónova paláce - vrchní číšník a vrchní pekař. jedné noci se jim zdály oběma zvláštní sny. Josef si ráno všiml, jak jsou rozmrzelí a zaražení. Řekli mu, že se jim něco zdálo, ale že to jim nikdo nedokáže vysvětlit. Josef jim odpověděl, že výklad snů dává Bůh - ale aby mu to vše řekli. Číšníkovi se zdálo o vinném keři, na nich vyrostly tři výhonky s hrozny. On hrozny vymačkal rovnou do poháru a nesl Faraónovi. Josef číšníkovi vysvětlil, co jeho sen znamená: za tři dny bude opět na svobodě a znovu bude sloužit na faraonově dvoře. Josef číšníka poprosil, aby si na něj vzpomněl, až bude zase na svobodě, a přimluvil se za něj. Pekaři se zase zdálo, jak nese faraónovi tři koše s pečivem. Přiletěli však ptáci a pečivo v horním koši pro faraona sezobali. Josef mu podle toho snu předpověděl, že za 3 dny jej dá faraon popravit. Všechno se splnilo, jak to Josef předpověděl. Vrchní číšník si však na Josefa nevzpomněl celé dva roky a Josef byl stále ve vězení.
Pak však měl jednou sen i faraon. Zdálo se mu o 7 tučných kravách, vystupujících z Nilu - pak však je sežralo 7 krav hubených. Ve snu viděl také sedm krásných klasů s obilím, které zadusilo 7 klasů ošklivých a slabých. Nikdo nedokázal faraonovi jeho sen vysvětlit. Až nakonec si vrchní číšník vzpomněl na spoluvězně Josefa. Ten faraonovi řekl, že sedm krásných krav nebo sedm silných klasů znamenají roky dobré úrody - po nich však přijde velká neúroda. A poradil faraonovi, aby vybral nějakého zkušeného služebníka, který by dohlédl na shromáždění a skladování přebytečné úrody v těch dobrých letech, aby zbylo dostatek jídla i na zlé časy. Faraon to udělal - a tím zprávcem ustanovil rovnou Josefa!
Po sedmi letech, jak Josef řekl, obilí nevzešlo a v mnoha zemích vypukl hlad. Ale v Egyptě dal Josef otevřít sýpky a prodával lidem obilí. V zemi Kanaán už také i jeho otci a bratrům docházelo obilí, nebylo z čeho péct chleba. Jákob se nakonec rozhodl a vyslal své syny – všechny kromě Benjamína – do Egypta. Když deset Jákobových synů stálo před správcem egyptské země a prosili ho, aby jim prodal obilí, žádný z nich nepoznal dávno ztraceného bratra. Ale Josef poznal hned, koho má před sebou. Rozhodl se je vyzkoušet, zda jsou stále ještě tak zlí, jako byli před lety. Přísně se na ně podíval.
“Jste špióni!” řekl a poslal je do vězení. Po třech dnech je nechal propustit, ale museli mu slíbit, že příště s sebou přivedou Benjamína. A Šimeóna si nechal jako rukojmí, aby měl jistotu, že svůj slib splní. Potom přikázal svým služebníkům, aby peníze, které bratři zaplatili za obilí, dali zpátky do jejich pytlů. Když bratři otevřeli pytle s obilím a našli v nich peníze, vylekali se. Smutně se vraceli s obilím do Kanaánu. Příště musí s sebou vzít Benjamína. Ale jak by mohli přesvědčit Jákoba, aby se rozloučil se svým nejmladším synem? Když však jídlo došlo, nebylo na vybranou. Benjamín s nimi musí jít, jinak budou hladovět.
Znovu stáli před správcem egyptské země, a když Josef uviděl Benjamína, ztěžka se bránil slzám. Bratři poklekli před Josefem. “Jak se daří vašemu starému otci?” zeptal se. “A tohle je váš nejmladší bratr?” Potom Josefovi služebníci připravili jídlo a bratři usedli ke stolu. Když se podávalo jídlo, dostal Benjamín pětkrát více, než ostatní. Josef jim však stále ještě neřekl, kdo je.
Druhý den ráno, když se pytle bratří plnily obilím, přikázal Josef svým služebníkům, aby do Benjamínova pytle zastrčili Josefův vlastní stříbrný pohár. Bratři neušli daleko, když je dostihli Josefovi muži. Hledali “zloděje”, který prý ukradl Josefův pohár. Když byl prohledáván Benjamínův pytel, našel se v něm, k hrůze všech bratří, hledaný pohár. Všichni se vrátili do města a padli Josefovi k nohám.
“Ten, u koho byl nalezen můj pohár, se stane mým otrokem,” řekl Josef, aby je zkoušel. “Ostatní budou moci svobodně odejít.” S tím se bratři nemohli smířit. Nemohli odejít ke svému otci a říci mu, že ztratil i tohoto svého nejmladšího syna. Juda promluvil. “Pokud se Benjamín nevrátí s námi, náš otec zemře smutkem. Slíbil jsem mu, že se chlapec vrátí v pořádku domů. Dovol, abych se stal tvým otrokem místo něho.” Když to Josef slyšel, poznal, že jeho bratři litují toho, co mu před mnoha lety udělali. Poslal své služebníky ven z místnosti a potom propukl v pláč.
“Já jsem Josef,” řekl. “Žije ještě můj otec?” Na tvářích všech se objevila hrůza. Teď jim Josef mohl všechno oplatit. Co s nimi udělá? Ale Josef znovu promluvil. “Nebojte se. To Bůh mne sem poslal, aby nám všem zachránil život. Neúroda bude trvat ještě dalších pět let a mnozí umřou hlady. Vraťte se domů a přiveďte sem otce a celou rodinu, abyste žili blízko mne v zemi Gošenu. Všechny je objal a slzy mu tekly po tvářích.
A tak Jákob a Josefovi bratři, jejich ženy a děti, jejich služebníci, dobytek a všechna stáda odešli ze země Kanaán do Egypta. Josef pozval Jákoba do paláce, aby se setkal s faraónem. A pak se všichni usadili v zemi Gošen, nejlepší části země egyptské.