EZAU A JÁKOB
Malé opakování o Vánocích: Představte si zeměkouli.. Co všechno je na ní? Krása.. ale také to špatné, trápení – lidí, zvířat.. Je Bůh dobrý, když stvořil takový svět?
…. Ale jste rádi, že jste! Můžete přemýšlet, můžete mí někoho rádi. Láska je něco moc krásného.. Co myslíte, má Bůh ještě lidi rád, i po tom, co první lidé byli neposlušní a po nich hřeší další a další?
Má je tak rád, že mezi ně přišel a ukázal jim tak, co je důležité. A čemu můžou trochu rozumět (i když samozřejmě pochopit Boha úplně nemůžeme, je o tolik větší než my, stvořil celý vesmír…) Bůh přišel jako obyčejné miminko do chudé rodiny a žil život jako my, nakonec i s velkým trápením. Je nám blízko, je s námi, protože nás má rád a chce nám pomoci.
My si ale budeme povídat zase o tom, co bylo před tím, než se Ježíš narodil. Jak se lidé učili postupně Boha milovat a spoléhat se na něj ve svém životě, a jak to někomu šlo lépe, i když dělal různé chyby - a někdo o to ani nestál.
Vyprávění příběhu o Ezauovi a Jákobovi (pro mladší děti pomocí maňáskového divadla. Loutky: Izák, Rebeka, Jákob, Ezau. Stan, zvíře plyšové, kámen, kožešinka, hrnec.)
Rebece a Izákovi se narodili dva synové, dvojčata, starší se jmenoval Ezau a mladší, který se narodil hned po něm, se jmenoval Jákob. Už když byli u maminky v bříšku, tak se ti dva kluci strkali a šťouchali. Ten starší, Ezau, byl od narození hodně chlupatý jako kožíšek. Když vyrostl, stal se z něho lovec. Izák měl Ezaua radši, maminka Rebeka zase měla raději Jákoba, který se stal pastevcem. Jednou se Ezau vracel z lovu, byl hrozně unavený a měl hlad. Viděl, že si Jákob zrovna uvařil jídlo, nějakou kaši s čočkou a chtěl, aby mu to jídlo Jákob dal:
„Dej mi zhltnout to tvoje červený jídlo, jsem k smrti unavený a mám hlad.““ No tak dobře, ale jenom když mi prodáš svoje prvorozenství, a bude to odteď, jako kdybych se první narodil já a ty až druhý.“ “Klidně, na co je mi prvorozenství, když mám takový hlad, že snad hlady umřu. Jákob mu tedy dal čočkové jídlo a chleba, Ezau se najedl a odešel a nic si nedělal z toho, že prodal svoje prvorozenství.
Když už byl tatínek Izák velmi starý, oslepl a nic neviděl. Myslel si, že už brzo umře a chtěl dát svému staršímu synovi Ezauovi svoje požehnání. „Ezaue! Vezmi si svoje zbraně, luk a šípy, jdi ven a ulov mi něco. Pak mi z toho uvař moji oblíbenou pochoutku, abych se dobře najedl, a pak ti požehnám.“ Rebeka to slyšela a hned šla za Jákobem: “Dojdi ke stádu a dones mi dvě pěkná kůzlátka. Uvařím z nich tvému otci jeho oblíbenou pochoutku, ty mu jí doneseš a on ti pak požehná místo Ezauovi.“ “Ale Ezau je přece chlupatý a já ne, co když si na mne otec sáhne, pozná, že jsem to já, i když už nevidí. Řekne, že jsem podvodník a rozčílí se.“ “Jen mně poslechni a dones mi ta kůzlata. “Jákob pro ně tedy šel. Rebeka mu oblékla Ezauovy šaty a ruce a krk mu obalila kožešinou z kozy. Jákob takhle oblečený a s hotovým jídlem šel k Izákovi. „Který ty jsi?“ “Já jsem Ezau.“ “Jak to, že jsi tak rychle lovil? Raději si na tebe sáhnu, jestli jsi to opravdu ty. No, hlas se mi zdá Jákobův, ale ruce máš chlupaté…. Tak ti tedy žehnám, abys měl vždycky dobrou úrodu, dost dobrého jídla a pití. A ty budeš vládnout svému bratrovi.“ Hned jak Jákob od otce odešel, vrátil se z lovu Ezau. Také uvařil pochoutku a šel ke svému otci. “Kdo to byl tady před tebou? Už jsem mu požehnal, než jsi přišel! “Jak to Ezau uslyšel, začal strašně křičet: “To ten hrozný Jákob! Já chci taky požehnání!“ „To už nejde…“ Ezau se rozčílil a sám pro sebe si řekl: “Zabiju Jákoba!“ Rebeka to slyšela a rychle poradila Jákobovi: “Raději odtud uteč, jdi k mému bratru Lábanovi do Cháranu.“ Izák ho tam taky poslal a poradil, aby si tam také našel nevěstu. Jákob vyšel na cestu. Na jednom místě, když už zapadlo slunce, přenocoval. Dal si pod hlavu kámen. Zdál se mu sen, že vidí žebřík a po něm vystupovat a sestupovat anděly. A nahoře stál Bůh. A slíbil Jákobovi, že mu dá tu zemi, na které leží,také že bude mít spoustu potomků – víc, než je prachu na zemi. Jákob se probudil: „Tak tady na tomhle místě je se mnou Hospodin! A já to nevěděl!“ Kámen, který měl pod hlavou, postavil Jákob jako posvátný sloup. “Jestli mě Bůh bude pomáhat na mé cestě a jestli se jednou zase vrátím do domu svého otce, tak budu Bohu opravdu věřit. “Jákob se v cizí zemi oženil a dobře se mu tam dařilo. Narodila se mu spousta dětí a měl velká stáda dobytka. A jednou Bůh řekl Jákobovi, aby se vrátil domů. Jákob vyšel s dětmi, se stády a se vším, co měl. Bál se hodně setkání se svým bratrem Ezauem. Proto mu poslal napřed nějaké ovce, kozy, krávy, osly a velbloudy jako dárek. Nakonec jeden večer přešel se svojí rodinou přes poslední potok. Jákob tam zůstal sám, setmělo se a byla noc.(tady bych celé divadlo zakryla černou látkou a pouze vyprávěla o zápase) (nebo aby děti zavřely oči.) Tu noc s Jákobem někdo zápasil až do rána. Jákob toho neznámého nakonec donutil, aby mu požehnal – a ten neznámý mu nakonec dal nové jméno, Izrael, za to, že tak statečně bojoval. Jákobovi ale po tom zápase zůstala poraněná noha, takže kulhal. Ráno se pak Jákob rozhlédl a viděl, že přichází Ezau a s ním 400 mužů. Jákob se svou rodinou se Ezauovi poklonil. „Co všechna ta zvířata, která jsem po cestě potkal?“ „To je pro tebe.“ „Já mám dost svých.“ „ Ale jen si je nech, vždyť když tě takhle vidím a ty se na mne nezlobíš, to je jako kdybych se díval na Boží tvář.“ A tak se bratři nakonec usmířili.
Kreslení, vybarvení pastelami (1 barva podle výběru), fixírka
Malé opakování o Vánocích: Představte si zeměkouli.. Co všechno je na ní? Krása.. ale také to špatné, trápení – lidí, zvířat.. Je Bůh dobrý, když stvořil takový svět?
…. Ale jste rádi, že jste! Můžete přemýšlet, můžete mí někoho rádi. Láska je něco moc krásného.. Co myslíte, má Bůh ještě lidi rád, i po tom, co první lidé byli neposlušní a po nich hřeší další a další?
Má je tak rád, že mezi ně přišel a ukázal jim tak, co je důležité. A čemu můžou trochu rozumět (i když samozřejmě pochopit Boha úplně nemůžeme, je o tolik větší než my, stvořil celý vesmír…) Bůh přišel jako obyčejné miminko do chudé rodiny a žil život jako my, nakonec i s velkým trápením. Je nám blízko, je s námi, protože nás má rád a chce nám pomoci.
My si ale budeme povídat zase o tom, co bylo před tím, než se Ježíš narodil. Jak se lidé učili postupně Boha milovat a spoléhat se na něj ve svém životě, a jak to někomu šlo lépe, i když dělal různé chyby - a někdo o to ani nestál.
Vyprávění příběhu o Ezauovi a Jákobovi (pro mladší děti pomocí maňáskového divadla. Loutky: Izák, Rebeka, Jákob, Ezau. Stan, zvíře plyšové, kámen, kožešinka, hrnec.)
Rebece a Izákovi se narodili dva synové, dvojčata, starší se jmenoval Ezau a mladší, který se narodil hned po něm, se jmenoval Jákob. Už když byli u maminky v bříšku, tak se ti dva kluci strkali a šťouchali. Ten starší, Ezau, byl od narození hodně chlupatý jako kožíšek. Když vyrostl, stal se z něho lovec. Izák měl Ezaua radši, maminka Rebeka zase měla raději Jákoba, který se stal pastevcem. Jednou se Ezau vracel z lovu, byl hrozně unavený a měl hlad. Viděl, že si Jákob zrovna uvařil jídlo, nějakou kaši s čočkou a chtěl, aby mu to jídlo Jákob dal:
„Dej mi zhltnout to tvoje červený jídlo, jsem k smrti unavený a mám hlad.““ No tak dobře, ale jenom když mi prodáš svoje prvorozenství, a bude to odteď, jako kdybych se první narodil já a ty až druhý.“ “Klidně, na co je mi prvorozenství, když mám takový hlad, že snad hlady umřu. Jákob mu tedy dal čočkové jídlo a chleba, Ezau se najedl a odešel a nic si nedělal z toho, že prodal svoje prvorozenství.
Když už byl tatínek Izák velmi starý, oslepl a nic neviděl. Myslel si, že už brzo umře a chtěl dát svému staršímu synovi Ezauovi svoje požehnání. „Ezaue! Vezmi si svoje zbraně, luk a šípy, jdi ven a ulov mi něco. Pak mi z toho uvař moji oblíbenou pochoutku, abych se dobře najedl, a pak ti požehnám.“ Rebeka to slyšela a hned šla za Jákobem: “Dojdi ke stádu a dones mi dvě pěkná kůzlátka. Uvařím z nich tvému otci jeho oblíbenou pochoutku, ty mu jí doneseš a on ti pak požehná místo Ezauovi.“ “Ale Ezau je přece chlupatý a já ne, co když si na mne otec sáhne, pozná, že jsem to já, i když už nevidí. Řekne, že jsem podvodník a rozčílí se.“ “Jen mně poslechni a dones mi ta kůzlata. “Jákob pro ně tedy šel. Rebeka mu oblékla Ezauovy šaty a ruce a krk mu obalila kožešinou z kozy. Jákob takhle oblečený a s hotovým jídlem šel k Izákovi. „Který ty jsi?“ “Já jsem Ezau.“ “Jak to, že jsi tak rychle lovil? Raději si na tebe sáhnu, jestli jsi to opravdu ty. No, hlas se mi zdá Jákobův, ale ruce máš chlupaté…. Tak ti tedy žehnám, abys měl vždycky dobrou úrodu, dost dobrého jídla a pití. A ty budeš vládnout svému bratrovi.“ Hned jak Jákob od otce odešel, vrátil se z lovu Ezau. Také uvařil pochoutku a šel ke svému otci. “Kdo to byl tady před tebou? Už jsem mu požehnal, než jsi přišel! “Jak to Ezau uslyšel, začal strašně křičet: “To ten hrozný Jákob! Já chci taky požehnání!“ „To už nejde…“ Ezau se rozčílil a sám pro sebe si řekl: “Zabiju Jákoba!“ Rebeka to slyšela a rychle poradila Jákobovi: “Raději odtud uteč, jdi k mému bratru Lábanovi do Cháranu.“ Izák ho tam taky poslal a poradil, aby si tam také našel nevěstu. Jákob vyšel na cestu. Na jednom místě, když už zapadlo slunce, přenocoval. Dal si pod hlavu kámen. Zdál se mu sen, že vidí žebřík a po něm vystupovat a sestupovat anděly. A nahoře stál Bůh. A slíbil Jákobovi, že mu dá tu zemi, na které leží,také že bude mít spoustu potomků – víc, než je prachu na zemi. Jákob se probudil: „Tak tady na tomhle místě je se mnou Hospodin! A já to nevěděl!“ Kámen, který měl pod hlavou, postavil Jákob jako posvátný sloup. “Jestli mě Bůh bude pomáhat na mé cestě a jestli se jednou zase vrátím do domu svého otce, tak budu Bohu opravdu věřit. “Jákob se v cizí zemi oženil a dobře se mu tam dařilo. Narodila se mu spousta dětí a měl velká stáda dobytka. A jednou Bůh řekl Jákobovi, aby se vrátil domů. Jákob vyšel s dětmi, se stády a se vším, co měl. Bál se hodně setkání se svým bratrem Ezauem. Proto mu poslal napřed nějaké ovce, kozy, krávy, osly a velbloudy jako dárek. Nakonec jeden večer přešel se svojí rodinou přes poslední potok. Jákob tam zůstal sám, setmělo se a byla noc.(tady bych celé divadlo zakryla černou látkou a pouze vyprávěla o zápase) (nebo aby děti zavřely oči.) Tu noc s Jákobem někdo zápasil až do rána. Jákob toho neznámého nakonec donutil, aby mu požehnal – a ten neznámý mu nakonec dal nové jméno, Izrael, za to, že tak statečně bojoval. Jákobovi ale po tom zápase zůstala poraněná noha, takže kulhal. Ráno se pak Jákob rozhlédl a viděl, že přichází Ezau a s ním 400 mužů. Jákob se svou rodinou se Ezauovi poklonil. „Co všechna ta zvířata, která jsem po cestě potkal?“ „To je pro tebe.“ „Já mám dost svých.“ „ Ale jen si je nech, vždyť když tě takhle vidím a ty se na mne nezlobíš, to je jako kdybych se díval na Boží tvář.“ A tak se bratři nakonec usmířili.
Kreslení, vybarvení pastelami (1 barva podle výběru), fixírka